Color karos

Tisíc let před Kristem se egyptské ženy z vyšších společenských vrstev poměrně dost zaobíraly svým vzhledem a věnovaly mu nejenom spoustu času, ale i prostředků.
Ideální kráska měla mít spíše chlapeckou štíhlou postavu, s drobnými prsy, úzkými rameny a vysokým pasem. Obličej symetrický, s velkýma očima, které navíc byly zvýrazňovány širokou linkou, protaženou až ke spánkům. Celé horní víčko pokrývala zelená barva a černidlem bylo zvýrazněno i obočí, taktéž protaženo do dlouhé linie. Červenou barvu používaly na zvýraznění rtů, ale i nehtů a chodidel.

Před sluncem je chránil nátěr z vonných olejů, ale také oděv v podobě upnuté tuniky,(kalasiris), která zvýraznila jejich postavu a zároveň je nutila dělat drobné a žádané elegantní kroky. Mimochodem-viděli jste někdy na původních vyobrazeních egyptských maleb postavy, které by měly nadváhu?
Jde o důkaz toho, že jedli stravu jiného, převážně rostlinného složení s menším podílem masa a nepatřilo ani k dobrým mravům se příliš přejídat.
Zajímavostí je také to, že většina žen i mužů té doby se nechávala zvěčňovat od umělců stále v mladší podobě s rostoucím věkem, což svědčí o trošce jejich tehdejší ješitnosti. 

Egyptské krásky nezapomínaly ani své účesy, o které se starali soukromí kadeřníci. Ti svým zákaznicím jejich hřívy barvili různými odstíny heny, mazali oleji pro sílu a lesk, splétali do copánků, nebo úplně vyholovali, aby jim lépe padla paruka-znak moci. Paruka byla dílem váženého vlásenkáře, vyrobená z lidských vlasů, popřípadě doplněná rostlinnými vlákny a následně zpevněná horkým včelím voskem, nebo pryskyřicí. Zámožné Egypťanky si potrpěly na všechny druhy zlatých, přesně tepaných, cizelovaných šperků. Zejména královny se pyšnily širokými zlatými límci, které jim téměř zakrývaly hrudník, ale ani ostatní ženy nezůstávaly pozadu se svými náramky navlečenými na rukou i nohou.

Bez kosmetických přípravků, dnes už málokdo existuje. Kosmetiky je totiž na trhu tolik, že je snad i nemožné se ji vyhnout nebo s ní nepřijít do styku. Lákají nás nejen nové značky, ale i to, co nám dané přípravky nabízí jako účinnou zbraň při pomoci s našimi problémy. O to těžší je pak odolat pokušení zakoupit si jich a samozřejmě i používat s nadějí, že dokážou zázraky.

KDO MÁLO ČTE, MÁLO VÍ

Bezesporu je více než polovina lidí lhostejná ke složení kosmetických přípravků, které si kupují a denně používají.Těžko říct, jestli je to ze samotné lenosti, kdy se nám nechce číst si názvy surovin, které obsahují nebo je to pouze z důvodu, že nám to je ukradené.
Vůči našemu zdraví, i když na úkor krásnějšího vzhledu, bychom se však nikdy neměli stavět nezúčastněně!
Řada kosmetických vychytávek přitom obsahuje látky, které nám nijak neprospívají a naši pokožku nebo pleť, doslova tahají do záhuby. Mezi známou (ovšem ne tolik opěvovanou) látku, která se v nespočetném množství kosmetiky nachází, se řadí právě silikon. Ten dokáže skutečné „zázraky“, ale má i své nešvary, díky kterým byste se měli výrobkům, co ho obsahují – raději vyhnout.

VRSTVÍ SE A NEDÝCHÁ

Silikon je látka, která se na vaší pleti, pokožce nebo dokonce na vlasech, drží dlouhé hodiny (v některých případech i dny) a nelze ji smýt jen tak. Konkrétně v šamponech, které ho obsahují, se z vašich vlasů může časem stát jedna velká katastrofa. Na jednom vlase totiž dovede vytvořit neviditelný film, který se s dalším mytím pouze zvětšuje. Můžete to vypozorovat díky těžšímu pocitu vašich vlasů a nadměrnému lesku.
Je totiž pravidlo, že struktura vlasu nepropustí do jeho vnitřku jen tak něco a o silikonu to platí dvojnásobně.

Co se týče dekorativní kosmetiky, nejčastěji ho můžete najít v podkladové bázi pod make-up a vsamotném make-upu. Ano, pleť se vám díky němu krásně vyhladí a sjednotí, ovšem také dusí a takzvaně nedýchá. Pokud na něho nanesete ještě tuhý make-up, který ho obsahuje, můžete si přivodit nepříjemné problémy, jakými jsou akné nebo rozšířené póry.
Dbejte proto na kvalitní a raději přírodní produkty, které možná nejsou tak  známé a používané, ale vašemu zdraví a na vaší kráse vám pouze přidají!
 

Jedním z důvodů, proč ženy nanáší make-up na tvář je zakrýt bledost pokožky a zdůraznit zdravý osmahlý vzhled. Pokud se odstín příliš přežene, stává se, že vůbec neladí s pokožkou rukou a dekoltu, což působí velice nepřirozeně. Správný odstín make-upu bychom měly vyzkoušet v obchodě na denním světle, protože pod umělým osvětlením dochází ke zkreslení. Pokud je prodavačka v parfumerii zkušená , zvládne pro váš fototyp zvolit vhodný tón, v parfumeriích také bývají vzorky, které můžete porovnat v zrcadle.

Fixace

Fixace finální vrstvy je základní vrstvou, což je optimálně zvolený krém s vyhlazujícími účinky, který pokožku rozjasní a upraví do matného vzhledu. Finální vrstva pak vypadá stále svěží, jako čerstvě nanesená. Make-up se na závěr překryje jemným pudrem.

Oční víčka

Nezapomínejme, že se oční stíny po nějaké době mají tendenci houlit a shlukovat v namáhaných záhybech očních víček. Z toho důvodu se pro zvýšení trvanlivosti při tvorbě očního make-upu volí speciální podkladové vrstvy, které výrobce předepisuje výhradně pro tuto část pleti. Pokožka v okolí očí je základní bází zároveň hydratována, vyživována a chráněna.

Řasenky

Nejčastěji volba padá na klasickou černou řasenku, která je vždy nejvýraznější, a efekt celého líčení tím expresivně vynikne. Hnědá řasenka se hodí spíše pro jemné líčení žen s typem pleti a obličeje „přírodního vzhledu“. Barevné řasenky jsou spíše extravagantní, ale jejich využití se nebrání mladé dívky nebo zkušené vizážistky, vyžadují však líčení na denním světle a snadno s nimi můžete „ulétnout“.

Obočí

Obočí patří k nejproblematičtějším partiím líčení. Namísto obtažení výraznou tužkou, což je vždy velice nápadné a nevkusné, je ideální obočí nechat obarvit u zkušené kosmetičky, která jej dokáže optimálně upravit do požadovaného vzhledu. Drobné nedostatky zakryje speciální pudr na obočí v několika hnědých odstínech.

Líčení úst

Mladé dívky s pletí bez vrásek mohou sáhnout bez obav po lesklé rtěnce, která rty zvýrazní, a jsou pak velice svůdné. Ostatně, cílem rtěnky bývá upravit nesouměrný vzhled rtů do požadovaného ideálního vzhledu. Ženy s pletí vrásčitou však musí postupovat obezřetně, lesk se kolem úst má tendenci rozpíjet do drobných vrásek a tím se celý proces líčení stává neefektivním. Pozor také na konturovací tužku, která svým odstínem musí odpovídat barvě rtěnky.

Během dne je pleť vystavena působení vnějšího prostředí a tím tak na pleti ulpívá mnoho nečistot. Jedná se rovněž o pot či maz z mazových žlázek, různé bakterie, které jsou aplikovány na naši pleť naším dotykem prstů, ale zkrátka je to spojeno se vším, s čím v průběhu dne přijdeme do kontaktu a značný podíl má i ovzduší. Stejně tak na pleti jsou i zbytky krému či líčidel.
 
Je v zájmu každé ženy a dívky dbát správně a pravidelně o svou pleť. Nejdůležitějším krokem ke krásné a dokonalé pleti je pravidelné odličování. Nikdy by nemělo dojít k tomu, aby pleť nebyla večer odlíčena a zbavena veškerých nečistot. A i když se domníváte, že pravidelně pleť odličujete, i tak se můžete dopustit mnoha chyb, pokud není provedena správná aplikace.
 
Mezi typické prohřešky náleží nejen eliminace důkladného dolíčení či ponechání odlíčení na druhý den ráno, ale je to i šetření a použití velmi malého množství odličovacího přípravku, či jsou tahy provedeny nesprávným směrem, často mnohdy zbytečně pokožku až dřeme apod. V případě špatného způsobu ohledně odličování či v rámci nepravidelného odličování pokožka předčasně stárne, může vykazovat různé ekzémy, podrážděnost, nerovnost, ztrátu pružnosti apod.

 
Jak na správné odlíčení aneb krok za krokem
 

1. Začínáme odlíčením očí, kde bývá nejsilnější nános nečistot a líčidel. Oční partie náleží mezi jedno z nejcitlivějších míst obličeje a investice do kvalitního a efektivního odličovacího přípravku se rozhodně vyplatí. Nikdy však nedřít oko, ale velmi jemně odlíčit, nejprve nanést odličovací přípravek na tampon a ten přiložit na oční víčko, poté jemně setřít veškeré nečistoty.

 

1. Odličování provádějte velmi jemnými kruhovými tahy od vnějšího koutku k vnitřnímu, odkud jsou z oka vyplaveny všechny nahromaděné nečistoty. Odličování provádějte až do stadia, kdy je vatový tampon zcela čistý a oko je tak dokonale čisté.

 

1. Pak následuje odlíčení obličejové části, kdy nos tvoří výchozí bod, od toho směřujte tahy do stran a ven. Při provádění správného pohybu tahů dochází ke správnému odvádění lymfy, tím tak i odpadních látek z oblasti obličeje. Stírat vždy jemně a vyměňte tampony. Neodličujte celý obličej pouze jedním kosmetickým tamponem.

 

1. Nepodceňujte výběr vhodného tamponu na odlíčení a nezapomínejte na krk. Kůže na krku je jemná a jestliže je péče zanedbána a opomíjena, začnou se velmi brzy tvořit viditelné vrásky. Na odlíčení krku jsou lepší volbou oválné odličovací tampony.

Kniha našla své uplatnění v celém světě. Pomáhá nám přinést radost, zábavu i vzdělání, a lidé si vypěstovaly ke knihám velkou lásku . Knihy ovšem nebyly vždy takové, jak je známe dnes. Krásně barevně tištěné, složené listy papíru do úhledné vazby… V dávných dobách bylo písmo zanášeno třeba na hliněné destičky nebo zvířecí kůži. V různých částech světa a u různých národů vznikaly první písma a první knihy. Kam tedy až sahá historie knihy?

Nejstarší písmo na světě je to čínské
Snad první znaky písma pocházejí ze 7. století před naším letopočtem. Našly se v Číně a byly vyryty do želvích krunýřů. Tyto znaky lze spojovat s pozdějšími nejstaršími čínskými znaky. Čínské písmo tak je nejstarším písmem na světě.
Kámen a hliněné tabulky
Později se začal k zaznamenávání událostí používat kámen. Od 3. tisíciletí pak sloužily hliněné tabulky, do kterých se rylo ostrým rákosem, což dokazují archeologické vykopávky. Ty zaznamenávají nejrůznější texty, eposy, motlitby, zákony i lékařská či matematická díla.

Papyrus
Zhruba ve 4. až 7. století se nejvíce používal papyrus, který byl skladný, lehký a kvalitní. Pro jeho výrobu se používala stébla šáchoru papírodárného, který rostl ve Starověkém Egyptě. Byl používán v mnoha kvalitách a vyvážel se do celého světa. Z papyru se dokonce vázaly první knihy.

Pergamen
Pergamen, který se zhotovoval ze zvířecích kůží, ve 2. století před naším letopočtem nahradil papyrus. Psaly se na něj rukopisy, které zaznamenávaly veškeré znalosti lidstva. Pergamen se používal až do konce středověku, kdy byl nahrazen papírem.
Papír
První papír byl vynalezen ve 3. století před naším letopočtem v Číně. Vyráběl se z konopí, až o tisíc let později se začal vyrábět z hedvábí a lnu. Papír v podobě, jak ho známe dnes, se začal vyrábět okolo roku 100 našeho letopočtu. První papírny pak vznikají v 11. století. Papír byl sice méně kvalitní než pergamen, zato byl mnohem levnější. Knihy z něho vyráběné tak mohly být prodávány za nízké ceny.